Měkčí vlás

Pod rouškou chladné noci
žebrá paní zimy
o krásy bílé pokrývky zastření
však jí brzy už napadne
aby pohádka zazvonila cinky cink
a rozvášnila kraje
v notách kopců houslích.

Děti s přáním se tetelí Ježíškem
s křídly nadýchaných darů
po mašličkách větví smrčků
to ovoněle zatřesá svíčky
Svatojánské modlitby z kaplí měsíčků
vitráží.


To pro nás je kouzlo
které s hvězdami čteme v očích
tak rozzářených
jež si pohoupá i vítr z plachet
z něhož sníme z bajek dávných
jaké šeptá sloka vážných básní
což zhladí ty tváře nebeských skrání

vločky se již neptají

vločky hravě k zázrakům se líbají

ony prostřou klínům měkčí vlás.