Po struně

Led a teplo zjeví se
na svém hřbetu pírek Lásky
poletujíc v básních souměstí
a tam za osudem plání
noří se bludišti srdčitá laně
jež touha ovonět je z růže květ
na stepujících rozcestí slovy
ty kraje rojích myslí vzaté

jak úhly křiklavé v dáli
kordem rtů i milovanosti

zachvěje se taky krev zralé již svobody
jen to k lesku oblak zněžní

a v něm Archanděl přetilou nitku zakreslí

mečem slzy a pravdy ryzí víně

to matky skyvé
ňadry v nářcích zahřmějí
sladce v útlocitné plynulosti

po struně z oceli přívětivé
to rezonance zšeří úplňkem k příměrům.