Z nebeočích

Vciťuji a třídím
červenou a rudou krev
na dlaních zhořelých z knihy nevyčtené
co se mi vkradla s vášní
to děvče lusku ďábla uštvalo mne
a já jí svlékl přitom matně vůní
v řádcích zalomených vět
zaskřehotala proťatá smysluplnost
jakou jsem nevědomky vdechnul
jako tichý oceán

jenž byl příslibem zjedovatělé odezvy

nehněvej se

leč měla jsi mou pozornost
na krajíčkách citery
s kterou jsem ti hrál a zalpěl
k tvému rtu za více a navíc.



Zamotávám bezduché slzy
do zprotrhání duše

a mřím šaty na vlečce nevinně
abych neúpěl srdcem temnoty

to Láska píše v pýše z výšehoří
a pohrdale se vysměje a neví proč

neptám se bestii ani sebe


z nebeočích peklu
ty krásko nevyhovíš.