Zem zapomnění

Vidím díru ve vlhké zdi
připomíná to třetí oko
a vybaví se rána minulostí
z kontextů vytržená.

Přikládám prst dovnitř
a v tom šváb mne vykousne puchýř uhnilý
proč by taky ne
nakladl tam potomky života
a ti zamoří zcela můj habitat.

Skočím raděj z okna nicot
já však nevzlétnu
a rázem dopadám na starý dub
nyní jsem zmar vraždy své
či jen pouhý slaboduch
našeptávače Belzebuba.


Bůh ve mne nezahořkl
přesto se obracím v hrobě
ah ta nevůně hovniválí
nebesa nepozvají
nepozvají.


Nejsem již mrtev
ožívám výzvou hrobníkově vyrezlé lopaty
a vstávám jako sedlák z lopoty robotné.


Stmívá se brzy
udivená Luna při mě dopije ten žal
na uzření odhodlané vůle Minotaura
si zafunět a dupnout
dup dup.



Cítím její dvoufázová světla oběžných stanic
přepínám se tímto mimozemsky jinam

Zem zapomnění
opomenuta

tělesa zhmotňují ideu krásy snít

o smrtinožcích budoucích přebytků

černá ticha nedutají...