Z nitra poezie

Modrá do tyrkysu bledá
harmonie v širém moři klidní výši.

Zelená na žluté
to svítí květy zahrad
a tančí po větru ptačích hejnech
divou sambu.

Červená s růžovou
jak něhy v dece oblak
dojaté čepýří se
a culí kresby úsměvné.

Černá a
Bílá
toť hlubina prozření myšlenek
a pohnutí z hvězd Prán sebe.


Nachová v osvíceném žehnání
pluje vlídným zkolébáním
v rytmu třpytů fosforů.



Co barva
to středem pozvoněná
její fantazii nezkrotíš
potopí horizonty událostí

u tvého pramene bavln
to mihotá zděšeně

zřítelnice bez rozpaků
propouští se k pestřejšímu odtajnění

zúrodnit prosytí čaruplném

z nitra poezie gigantu.