Louka

Louka z písmen a háčků,

kolik prstů učilo se chodit…

 

Svítí jako grál

země pálivých blesků,

nitky temné řeči

a za šera usínají,

co nevydali ani hlásku.

 

Noc chladne v hořící dlani,

žádní ptáci nezpívají

neotvírají se motýli,

jen stíny halí chvíli

závojem zdvořilé intimity.

 

Víčka kruhy výše táhnou

od propasti zjizveného úsměvu,

co vše maskuje koutky,

mrtvé hvězdy točí se nad hlavou…

 

Noc po potratu.

 

A na louce černočerné

opět svítí bouře…