Cit
Cit
Řekněte mi, co je cit
Jak ho slovy vymezit
Jak ho správně uchopit
Do souvětí polapit
Těžké je to přeci
Jako zkoumat ptáka v kleci
Ptáka se lstí polapit
A pak o jeho letu snít
Můžeš se s tím jak chceš trápit
Přesnými slovy jej nelze lapit
Však jinou cestou můžeš jít
Do obrazů lze jej skrýt
Láska je jako motýl v letu
Jako rudá růže v květu
Jako hebká rosa ranní
Jako něžné milování
Smutek je jak bolest v duši
Kdo to nezná, stěží tuší
Hněv je jako blesky v bouři
Oheň, co šlehá a z nějž se kouří
Krásný, smutný i hrozný cit
Jen v obrazech lze vyjádřit
Však ještě jednu věc chci říct
Kdo nezažil jej
Neví nic
Komentáře (20)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Nesnažil bych se polapit. Natáhni ruku, otevři dlaň a čekej... Mnozí tak zkameněli a někteří měli štígro. Když nic jiného, zjistíš kam patříš :-)
31.05.2023 08:35:30 | Jan Kacíř
Cit je nádherný - moc krásně napsáno, milá Kozorožko :)
Přeji Ti úchvatný den ;)
30.05.2023 11:56:28 | Ondra
Jen CIT, jen on ví, kam nedohlédnem zraky takových *
30.05.2023 10:40:50 | Dejvis
Ano. Z lůna tajemství tiše vyzařuje příslibem čehosi krásného i děsí pekelnými mukami. Život oživuje, touhu rozněcuje…
30.05.2023 10:43:26 | kozorožka
..příznivý cit je uchopitelný asi jako konejšivé dotyky jarního větříku po
vydatném milování... ST
30.05.2023 10:38:05 | Frr
...Proč se slova stala tak nesmírně důležitými? Člověk trpí, zakouší obrovská muka a někdo jde okolo, podá mu vysvětlení a dotyčný se v tomto vysvětlení snaží nalézt útěchu. Existuje to, existuje ono, existuje něco jiného. Člověk přijímá slova a rozličná vysvětlení, poněvadž mu poskytují také únik od strachu, či reality. Lidé ulpívají na jednoduchých vysvětleních. Znamená to, že žijí z druhé ruky, a přesto jsou spokojení. Proč si na tom ale mysl zakládá? Lidé čtou velmi mnoho o tom, co si druzí myslí. Pokaždé jsou navigováni těmi druhými, někdo jiný tam venku jim říká, co mají dělat. Jejich mysl je tím ochromena a sami jsou lapeni pohodlností nezkoumat to, co je vni i vně nás samých...
30.05.2023 09:21:44 | Constantine
Ano, člověk je strháván druhými, světem. Ale vše podstatné má v sobě. Já mám za to, že si tím labyrintem musíme projít, abychom nalezli sami sebe. Jakou cenu by měl poklad, který leží na ulici. Poklad dělá pokladem vedle jeho hodnoty jeho skrytost, obtížná dostupnost. Proto je tu labyrint světa. Aby to podstatné bylo pokladem. Když takto vnímám svět, nikdo a nic mi v zásadě nevadí - je to jen jedna zatáčka v labyrintu :-). Co se týče slov - vše má rub a líc. Řeč nás liší od zvířat v dobrém i ve zlém. Umožňují přemýšlet, ale také mýlit se a lhát. Umožňují porozumění i nedorozumění. Líc od rubu nelze oddělit. Nikdy a u ničeho. Každý máme svůj líc i rub. Líc známe dobře. Rub ti druzí :-)
30.05.2023 09:48:36 | kozorožka
Na závěr jsi se do toho zamotala, že to ani já asi nerozmotám .) takže radši nic .) tady na to nikdo nemá, nikoho to nezajímá a nechce pochopil to, o čem tu celou dobu píšu. Je smutné, že zcela vymizeli empatičtí lidé, kteří by měli i trošku přirozené nezdeformované inteligence na to, aby pochopili základní věci lidského bytí. Žádná snaha, žádná touha, žádný cit, žádný vhled i nadhled. Kam jsme se to jako lidstvo dostali, to je fakt katastrofa .) toto není míněno přímo na tebe, ale do placu pro stalkery .)
30.05.2023 11:02:10 | Constantine
Je možné, že jsem se ti stala v nějakém sdělení nesrozumitelnou. To se ale může stát každému. Do druhého prostě nevidí nikdo a slova mohou zmást každého. Nerozumím, jak si můžeš být jist, co si druzí myslí. Může to být prostě tak, že si lidé vzájemně nerozumí. Nikomu přeci do hlavy nevidíš. Jediné, co víme, je jak druhé vnímáme my - nikdy nevíme, jací druzí jsou.
30.05.2023 11:31:46 | kozorožka
Dá se toho vypozorovat docela dost, protože lidé se řídí stejnými vzory a není jich mnoho. Myslí si, že jsou originální, leč ztrácejí se v šedi své nevyrovnanosti .)
30.05.2023 11:35:45 | Constantine