V novém zrození

Jsi v mé blízkosti
možná jsi
nedutám ani slovem.

Není to kámen cest
z chryzantém jen
v okvetlých závanů v sen ?

Nedohlédnu srdcem
ani očima zhoupaného Nokturna
ani vyprahlým podvědomím.


Ale ano
hloubím se a tíhou hynu
pod zeminou kůr
a babyky listu
jímž jsi pochována mými slzy
a vřavy kapky stesků

rosteš aspoň takto
ke kružnici přezlaté jižně

a můj smutek se hrudce obšťastní

lásko jarního větru
poselství

kdy předčítám ti zšedlý samotou

prameny úryvků
z Shakespearova chrámu
Sonet

a zanechám tu sebe rád

když budu moci být
s tebou napořád

probuzen v pravý čas ros

ty nechtějí se zdráhat
nám odevzdat

svou sílu k vyhojení
v novém zrození

zamlželých mračnách

z chvojích a plétání.