ARO (Andělé Rádi Odpouštějí)
ARO (Andělé Rádi Odpouštějí)
Představuji vám svoje nejčerstvější dílo. Nevím vlastně ani, co k němu říct (tak abych vás správně uvedl do kontextu). Budu rád, když se spíš možná doptáte v komentářích a samozřejmě jakoukoliv kritickou odezvu beru :) Nechte si chutnat!
Tohle není dopis na rozloučenou
Chci jen říct, že se sotva, sotva držím nad vodou
Život utichá, pulz kolísá
Bože, požehnej naše prázdné večery
Všechno se to přede mnou promítá
Já nic nevnímám, jsem oko kamery.
Mám pocit, že žiju jen v sobě
A v tom, co se stalo
Jak duch se jeví ten
Koho potkalo mnoho, přitom málo
Čekám na jídlo, fronta se nehýbe
Já pluju dál v hladu
Tělo se nasytí, zato duše
Marně hledá stravu.
Nerad usínám – děsím se, že spát budu navždy
Jen za bděla ochráním se, vždyť ve snech jsem laxní
Cítím bolest, tudíž ještě není konec všeho
Propadl jsem kokainu - já si totiž nehodlám jít lehnout.
Jak lusknutím prstu se vytrácí vědomí okamžiku
Jsem opět pohlcen tím podivným světem mýtů
A teď…
…už možná slyším v dálce anděly zpívat
A své tělo vidím na mořské hladině splývat
Už bude dobře, nebudu potkávat života vady
Stačilo nebránit se tomu
Nechat je všechny nosit květiny k hrobu
A to je něco, co prostě nemůžu dostat z hlavy
Odejít, zanechat – možná šlo by to snáz
Kdybych potkal smrt zas
Chtěl bych jí otázky klást
Proč konejšíš nás…
Když jsme tváří v tvář
Přitom děsíš až v pláč
Po celý život náš
Nevím jak dál
Já jsem si s osudem hrál
Abych pak zjistil, že sám
Se necítím zván
Do nebeských bran
Vždyť neznám to tam
Znám jen to trauma, co mě tu slizce pronásleduje
Stačí jen pomyslet na ryze nemyslitelné
Děsím se smrti i toho, že jsem jí unikl
Co kdyby mé otisky nikdy nevznikly? Co kdyby ještě dřív zanikly?
Co kdybych byl teď pod zemí a nestihl napsat tuhle báseň?
A tak držím se
Byť trápím se
A říkám…
…že tohle není má labutí píseň.
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
jednou se ohlédneš a v úžasu si uvědomíš, co žes to vlastně dokázal a jak moc silný jsi... nikdy to nevzdávej, i když to bude vypadat, že víc nesneseš - protože to jsou ty nejzázračnější chvíle...
08.09.2023 11:37:14 | Sonador
je mi upřímně líto všeho, co Tě bolí. když sama přemýšlím, co napsat do dopisu na rozloučenou, vznikají různé verze, ale jedno trvá, "miluji vás" na konci. nemluvím o tom s nikým, ale jen teď s Tebou. ve snech se mi zdává, že jsem mrtvá. a není v nich žádná fyzická ani psychická bolest jako za života. z Tvé básně ji cítím tak nezměrnou, že jen těžko ji snést. děkuji, že jsem mohla číst. přeji Ti hodně síly. jsem ráda, že tohle není dopis na rozloučenou. třeba jen pomůže, že na Tebe teď myslím. :-))*
06.09.2023 08:54:43 | Iva Husárková
Díky Ivo. Je zajímavé, že v době, kdy jsem se vlivem zneužívání prášků dostával do ohrožení života celkem pravidelně, jsem strach necítil. Vzpomínám si, že jsem se vždycky probral někde na jipce a jediné, co mě zajímalo bylo, že už chci domů. Přitom jsem zemřít nechtěl. Možná to bylo tím, jak mě ty léky celkově oblbovaly, až jsem si nebyl schopen dát dvě a dvě dohromady. Anebo to může být způsobeno i tím, o čem ty mluvíš - umírání je v konečné fázi příjemné a bezbolestné. To je přesně to, o čem mluvím v té dlouhé závěrečné sloce:
"Odejít, zanechat – možná šlo by to snáz
Kdybych potkal smrt zas
Chtěl bych jí otázky klást
Proč konejšíš nás…
Když jsme tváří v tvář
Přitom děsíš až v pláč
Po celý život náš"
Každopádně mě to celé začalo trápit mnohem víc až teď, po nějakých osmi měsících od posledního předávkování. Až teď se to ozývá, to vědomí, že jsem nemusel přežít a to je vlastně motiv téhle básně. Je to retrospektiva místy.
06.09.2023 11:22:53 | LostSoulSurvivor
ušel jsi dlouhou cestu. a prožil si možná víc životů, než kdokoliv jiný. věřím, že po smrti bolest pomine. ale to není důvod, abychom ji volali. asi je někde napsáno, představuju si bichli jako ze Saxany. kdyby si už byl mrtvej, nemohla bych si s Tebou povídat. to jsou nedořešený věci, kdy nestačíš říct někomu, co cítíš, než odejde. tohle ale stejně není konec. a jestli uvidíš v příštím životě kočku s pajdavou nohou, jak se na Tebe cení... osm měsíců, si dobrej. objímám Tě. :-))*
06.09.2023 11:56:10 | Iva Husárková
Do každej tvorby človek dáva kus sama seba, preto držím palce a pozdravujem:
Děvenka Štěstí a mládenec Žal
Spí v jedné posteli kterou jim vítr stlal
V plátěných hazukách se tulí ve spánku
Z jednoho talíře snídají pohanku... JAROMÍR NOHAVICA
06.09.2023 07:43:18 | IronDodo
dostat se z drog je těžká věc. Tak objímám. Potřebuješ to hodně.
05.09.2023 22:23:21 | mkinka
tak tohle komentovat se trochu bojím, bo nevím, co sneseš, jseš teď celej bolavej, smutkem a zoufalstvím to třaská... oko kamery, to jak vnímáš sám sebe, je hodně zajímavý... a asi je dobrý mít tenhle odstup, trochu a na chvíli, než bude líp, nebudu ti tvrdit, že bude, asi bys mi to v týhle chvíli nevěřil... zmínka o kokainu je děsivá... nevím, jak pro tebe, ale pro mně jo...
05.09.2023 20:29:18 | cappuccinogirl
Jsem rád, že z toho cítíš emoce, pro mě to znamená, že se mi podařilo je vyjádřit. A neboj, snesu všechno :) Snesl jsem už dost.
05.09.2023 20:51:44 | LostSoulSurvivor