Dvojí strach

Pamatuješ... dítě Hamlet ve Wittenbergu
Ještě ládující víno do tváře světcům
Ale dosud filosofie otylá jen na zátylku
a v slabinách ještě všechny hlavy hydry
- Jako ženské jazyky - smával ses
v těch vzácných chvílích
v nichž vzals na milost i matky
v naručích bratrů otců
- Jedné se zbavíš, a další tě dusí
dokud nezaklíníš -
Z hlediska pomíjivosti je láska
pojem mezi nebytím a pobýváním
Totiž poznání trýzně ulpívání
Z hlediska lásky je milenec marností
stoupající lávy před výtryskem slova
jež jen vyřčeno je samo sobě smrtí -
Avšak jen pud těla?
- Sama znáš extázi před zánikem
A přece člověk doufá v odevzdání
a přitom pohrdá tou rovnicí
Málo jsi předla a přesto máš tak staré ruce
Lehat tak v každé rýze ještě před pohárem
Dvojí strach: nebýt a být... -
A pak za oknem už hráli pochod
vrzajících dveří a otevřených knih
Všechna slova sypala se ke mně do výstřihu
Jako Ty hledala esenci ženy nebo domov
Dvojí strach: osamět a věřit...