Otci
Otci
a tikotem zadních vrátek ležel
Víčka napřažená ke světlu
Číhala
Bílý odražený sníh
Žádné smíření
Tělo scvrklé o čas
Bez Tebe
Neumeteno
Nevím, jak zněl Tvůj výdech
Chtěla jsem
Jako když vítr foukne do dlaní
poslední úlevnou melodii
Ale ne - je
Jako když odtrháváš staré smutné dítě
od matky
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
...Velmi silné Ophel.....smekám......shodou okolností jsem včera vzpomínala na svého
tátu,který odešel před sedmi lety.....v klidu a smířen.....vybavila jsem si všechny okolnosti,svým způsobem neobvyklé......tenkrát jsem se pokusila vyjádřit ,co se nesnadno sděluje.....a po šesti letech,když se ony události minulé přetočily na stejný den,tak ještě jinak...
https://www.liter.cz/poezievproze-zivot-824854-cist
https://www.liter.cz/prozaickaminiatura-zivot-898337-cist
04.12.2023 17:26:19 | jitoush
Moc Ti děkuji... I za sdílení Tvých slov a prožitku, prožila jsem s Tebou též... *
04.12.2023 18:23:31 | Ophelia81
Tato báseň mě velmi zasáhla... dlouho nepamatuji takový účinek vln emocí...
04.12.2023 14:00:41 | RadekČ
Někde mezi stínem a tikotem... někde mezi posledním schodem a zadními vrátky... číhala... já jsem ještě asi nikdy nečetla nic tak sugestivního. Truchlivo. Silný. Lítost cítím.
04.12.2023 11:25:58 | cappuccinogirl
I já při tvorbě prožila... a jsem ráda, že se sílu emoce podařilo vtěsnat do slov... Děkuji *
04.12.2023 15:25:53 | Ophelia81