Slyš hudbo démonů

Na obzoru bělásků
co to vidím...

Ptám se iluze
je ta pravá
nelíbena nikým
zpovídána svému šumu...

A kdo by zřel milovat její dáli
mnoha barev a závratností
s ní se vyvýšit...


Hlásím se do tajné služby
tak vstávám o půlnoci
jako náměsíčník
a krokuji ztišeně po římse
lovit hvězdu
jestli však nespadnu
a ona by musela se mnou
se rozmělnit vegetací
v bujará krásna
to bych plakal s ní
pro lásku nebes
a vsákl s vlnou kůží
v předobraz zohýbané hladiny.


Chybíš mi
má sbohem zapomenutá
již prosvítá citodění
nebo prší jen sen
za okny vitráží výtvarných skel
jež zamykají mé dřímoty
to čas klimbá nejasně
a já tě mocně žádám o návrat
aspoň bys nemusela
se vracet tam
kde nemiluješ pouze mě
v touze přídomé
a nakrást věhlasné přiznání
že hvězdou hvězd
jsi vlastenecky ty
přál sem si to drahně
a básnil pominutě


slyš hudbo démonů
bubnů a bas

srdce zaprodám tvému umu
a vyvěsním chlopním
abych ti moh vtisknouti
nesvými prsty šněrovaček
olemovat závojí prsu a stehen
co by prosáklo
černou krví kosmů

než-li vzejde slunce ranné
to by bylo pošmourno

chybíš z mé polovice
nutričních jiker
která je vydána mistrem duchu
motýlích zavití indig


a sinalých orchestrů cikád.