On smrákavý

Motýl Přástevník
zamotal se do pavučin
jako do peřin sladkých
aby žil
chce rozmetavě vylétnout
ke zčechranému mraku
jak tohle skončí
to ví jen křídla skvostná
která kormidlují rosu
při nichž svit plaší
to zapomenuté soukolí
toho ukvapeného času
a symbióz křiklavého jasu.


Ty hrdý krasavče
přetni splývavé struny
svým dojatým šarmem
jímž zůstaneš zdráv
a nalomíš větvičku
která se tam vloudila
vrbičkou osiřelou
a oděným umdleným podzimem.



Hřebče dálav
bylo by to napořád
knihou epigramu
jež si básní zelení
a patosem udatným

On smrákavý

a nezastíněn k vzpomínkám
doletí spálen
a dočká modrohvězdu divou
v nočním pozvání

je to nepostřehnutelné
že...