Dlužicho

Byla bouřka horlivá
a já při ní psal
perem vypsaným
na papíře touhy zleptané
co zkrvácela bdělou slzou mou
v tíže pláče
a vichr mi jí překousle vzal
až sem to nečekal
tam
kam se jí neodvážím přichytit
zármutkem noci tklivé
to bez tebe nejsem
pražádné nic
však dne žalozpěvů již nezasvítá
dopis bude nedoručen
řežu jej i sebe
tulného vodáka
žel román pod vodou
mě za plicní kanálky oklamal
usínám proto mrtvole
ke kamenům mramoru hrobu
za mechy a dráty trní
kde z hlíny rtuti
ze mě vyroste
ta odkvetlá zeleň
než přijdou holomrazy
umrzneš i ty


Dlužicho z mého vytržení světa

od poupátka k holoubátkům

která cestou

poštvaně písky skrytě bezesní.