Tvůrčí krize
Tvůrčí krize
Otevřenou žílu chladnoucí básně
Sedlá krev ve spáncích z rtuti
Mlčela jsem
Chtěla jsem, abys poznal
jaké to je, hnízdit sám v sobě
Opadaný rej slunečnic ve vlasech
Chtěl jsi mě rozveselit
Ale já toužila cítit teplo
lidského masa
Zaplnit žízeň slovem
které nepřišlo
Komentáře (18)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
....Ty pocity jsou někde uvnitř....už,už jdou k povrchu,člověk to vnímá,cítí...a chtěl by,tak chtěl by.....a teprve se tvoří "most",na kterém teprve přichází slova,když most drží...anebo ne,když most je vratký.....Ji.
14.01.2024 17:16:48 | jitoush
Každý most je vratký, když na něm tančíme...
Děkuji, je to tak... ;)*
14.01.2024 21:04:20 | Ophelia81
Hledal jsem tvou stopu v opršené omítce.
Prsty sedřené do krve.
Mezi kamínky, výhonek čehosi.
Gumička na vlasy bez dalšího smyslu.
14.01.2024 12:14:52 | twisted.wicker
Na ústech zbytky hlíny
pršela jsem zeleň
Vinula slova k sklepení domu
Zase jsi neslyšel...
14.01.2024 14:54:54 | Ophelia81
Krásne ja som 2 roky nedal ani čiarku teraz keď je tu taká dobrá partia aj sa lepšie píše
14.01.2024 12:12:49 | IronDodo
byla jsem zvědavá :) většinou mě básně o tvůrčí krizi štvou. :D říkám si, že když není o čem psát, raději nepsat.... Jejda to je tak perfektně uchopené téma... Jsi fakt skvělá :) Jsem vděčna, že Ti slova přichází a já je mohu požívat :)*
14.01.2024 09:38:58 | narra peregrini
Moc Ti děkuji, Narro. Mám to dost podobně, ale tato skutečně přišla v určitém zlomu uvažování o tvorbě...
Přeji nám všem, aby inspirace přicházela a bylo nám v tvorbě dobře :)*
14.01.2024 14:53:25 | Ophelia81