Do zkumavky vložil stín
slzy, co kdysi měla křídla,
jako káně kopírující horizont.
Co všechno stihla spatřit?
Svět jiný a vždy stejný,
na italském podpatku
teď pláče do moře…
Peřeje nesou lásku po vodě
na břehy před bílými hradbami.
Občas praskají.
Na malý moment
na kluzkém jazyku
něco vstalo z mrtvých
ve sklíčku mikroskopu…
Tak tahle je úžasná... připadá mi hluboká jako to moře...a jsem ráda, že "malovědní", velká věda už mne tolik neoslovuje:-)*
25.06.2024 21:35:24 | cappuccinogirl