Válka a růže (1993)

Válka a růže (1993)

Anotace: Má první dochovaná báseň - napsaná před 32 lety, tedy v mých 13 letech

Vzal jsem růži.
Zvadla mi v dlani a co víc,
nezhojí se tvé rány, má růže.
Ta růže je válka.
Ale to ne - růže, toť symbol lásky a krásy.
Ta růže je válka, nic víc.
Proč ta krutá pravda války,
proč ztracené lidské duše,
lidský život toť potřeba.
Pro co? Kdo se ptá?
Lidské srdce jej potřebuje.
To je konec - krátký povzdech,
proč nepomůžeš, má růže,
znovu se ptám.
Kveť jak šťastný lidský život.
Proč, proč nezkveteš?
Ach ne, ztrácím naději, naději v život,
ach ta válka, ta růže, vše je pryč.
Růže vzkveť!
Válko přestaň!
Co s válkou - boj.
To ne, přeci - přestaň válko a má růže vzkveť!

Autor Martin Kredba, 14.02.2025
Přečteno 96x
Tipy 19
Poslední tipující: Jordliana, malé srdce, Jiří I.Zahradník, cappuccinogirl, Iva Husárková, mara539, IronDodo, Rafinka, Psavec, Kan, ...
ikonkaKomentáře (11)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Pěkné a takové hodně procítěné...

Líbí se mi ten kontrast křehkosti života (růže) a války ničení...

Ve 13. letech, klobouk dole před Tebou Martine a před Tvým talentem. Já jsem o válce nikdy nenapsal žádnou báseň, ale má úplně první báseň byla přibližně v tomtéž věku a byla o mém dědečkovi, který zemřel.

Tu báseň si už nepamatuji, jen konec posledního verše mi uvízl v paměti:

... kol kolem ticho
děda není...

Dodnes si pamatuji, když jsem se na něj díval, jak leží v rakvi - jen scvrknutá masa hmoty a nic víc...

24.02.2025 22:51:37 | malé srdce

1líbí

Jsi moc hodný, Zdeňku, děkuju za tvá moc hezká slova, nesmírně si toho vážím. Tehdy jsem byl "jakoby" asi nějak napojený na problémy světa a už o nich docela hluboce uvažoval a dost to jakoby prožíval, přestože informační tok nefungoval jako dnes. To víme oba, jak to tehdy s tím bylo. Také mi zemřel v těch dobách děda, tuším 1994. Byl to nevlastní děda, ale hrozně jsem ho měl rád...a je hezké, že sis na něj vzpomněl takto ve verších.

24.02.2025 22:58:16 | Martin Kredba

líbí

S.tip za odvahu.
Já ty svoje protiválečný psal v 15 letech.
Jezdili jsme snima s recitačním kroužkem
po soutěžích .
Byla osmdesátá léta
a protijaderné básně měly velký úspěch,
když jsem je četl po třiceti letech,
hodil jsem je do kamen.

20.02.2025 15:35:12 | Jiří I.Zahradník

líbí

Moc moc děkuju, vážím si toho...ano, nějaké jsem si nechal :)

20.02.2025 22:17:45 | Martin Kredba

líbí

Tohle ve třinácti? No tedy - máš můj obdiv*

15.02.2025 20:53:59 | cappuccinogirl

líbí

Ano, milá Cappu, je to tak ;-). Moc Ti děkuji, zahřálo mě to :)**

15.02.2025 23:40:54 | Martin Kredba

líbí

no, na 13letého tedy wow
- páč v té době se má mysl zabývat "pošetilostmi" dospívání

14.02.2025 13:59:02 | šuměnka

líbí

Moc děkuju milá vesmírná Šuměnko :)**

14.02.2025 17:23:21 | Martin Kredba

líbí

Zajímavé, že dnešní má báseň se vztahovala též k válce.
Měla jsem plán psát a pak jsem otevřela internet a otevřel se mi 14 .2 1945, děkuji za stejně volené téma, já sama sí říkala,zda tu báseň tam mám dávat,ale prostě se to otevřelo a už jsem psala, tvá starší tvorba mi udělala radost

14.02.2025 13:47:02 | mkinka

líbí

Děkuju Ti moc Jituško :)**

14.02.2025 17:24:07 | Martin Kredba

líbí

Rádo se stalo

16.02.2025 00:07:07 | mkinka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel