Rány času

Rozťata staletými spory,

tvé oči plakaly,

když na údolí, hory

plavé tvé kadeře padaly.

Lásko, tvé oči naplněny

směsicí strachu, hněvu, žalu,

když krvácely děti, ženy

po ranách mečů, samopalů;

Vždy, když vlk na Lunu zavyje,

vzpomenu tebe, má matko Slavie;

krev tvá v nás koluje,

pokud naše srdce bije,

jsi tím, co nás spojuje,

má milá matko Germánie!