Trhači snů

Dveře polité smolou,
páchnoucí lakem na nehty,
děti se špatnou školou,
mrtvé rody,co řadí se do šlechty.

Potrhané kadeře,
třísky trčící ven,
železné polštáře,
ničí tvůj sen.

Bělmo průhledné,
rty zamazané křídou,
oči zarudlé,
líce ztvrdlé bídou.

Křičí do noci,
do tmy letního dne,
prst ztuhlý uchopí,
k tvému hrdlu se pne.

Dusí čistotou krásy,
motýlí let můry,
v modrých čarách spásy,
vrývá zkázy do kůry.

Slova uvázla v hrdle,
hrdle zdrceném žalem,
a tíhou můry,
té noční tmy.