sny

Probuzení.
- - - - Dřevo.
- - - - - - - - Chlad.
- - - - - - - - - - - - Máš se bát
té myšlenky, co tě právě napadla?
Vzpomínáš? Ty jámy, ta kyvadla
co strašila tě ve snech? Víš to, víš?

* Sny... bývaj' jenom na obtíž.
* Jsou to jen vize, echa vin
* a nebo stíny přešlých kocovin.
* Nikdys jim nevěřil - proč taky?
* Jako bys věřil v zázraky...

Snívávals o tom tolikrát
a byl jsi vždycky strašně rád
za probuzení -
- ven z děsů snění
prchávals s vzedmutou peřinou
a každou vteřinou
ti v žilách pluly hektolitry strachu.

* Podívej, starý brachu,
* sny - to jsou jenom výčitky.
* Zklamání, touhy, zážitky
* se prolínají pod víčky...

...svět náhle zčernal celičký.
Pak náhle náraz. Druhý. Třetí.
Víš co to je - to dolů letí
lopata hlíny. Další. Znovu.
To sny dostály svému slovu
a tobě času nezbývá:
sny
- - - - pohřbily tě
- - - - - - - - zaživa.