Zpěv ztrápené duše

Zpěv ztrápené duše

„Moc libá jsou tvoje slova,
jak verše řeckých básníků,
jak podkov cinkot o kameny
nezkrocených koníků.

S těmi vězni – čtyřnožci
až tančit se mi chce;
ptám se nebe šedého,
můžu snad říct ne?

Nabídnutý dar, co jiní
k prokletí dál rovnají,
mít lze jednou za život,
kdo odmítnou, poznají.

Smrt k sobě jsem volávala,
však není lepší takto žít?
I kdybych měla na Měsíc
každý večer s vlky výt!

Vždyť málem jsem už zavyla,
když útroby mi trhal žal,
to nepochopí jediný, kdo
stejnou bolest nepoznal.

Proto prosím, zbav mě toho!
Z tohohle snu probuzení
ať už nikdy nepřijde.
Kdo nepoznal, neocení…“

***

Předchozí - http://liter.cz/Basne/246502-view.aspx
Další - http://liter.cz/Basne/246612-view.aspx