Hororový sen

Hodiny nad postelí půlnoc odbíjí,
proběhl Tebou mráz od zad po šíji.
Na parapet dopadají kapky deště,
v dáli slyšíš volání slova ještě.

Tvář změnila se ve škleb děsivý,
ve snu vidíš, jak jsi poslední živý.
Zbytek ztrácí se v propasti nicoty,
padají dolů další zmařené životy.

Pátráš pohledem, kdo za to může,
avšak co jeden jediný tak zmůže?
Nic a ty to dobře víš, ale bojuješ dál,
mlčky se rozhlížíš a omotáváš si šál.

Pak tam, na druhé straně propasti,
vidíš nejasně postavu, aspoň z části.
Mává zběsile na Tebe, něco křičí,
vyšlehne oheň, žár Tě pomalu ničí.

Probudíš se a zrychleně dýcháš,
ještě jednou strachy zavzdycháš.
Byl to snad děsivý sne, či vize?
Nevíš a cítíš se teď nějak cize.