Musím pryč

Do zmrzlých rukou beru nůž,
i přes tu zimu v ruce mě tak pálí

Sbírám ze země rozšlápnutou růž,
vidím světla, jak se ke mně blíží z dáli.

Musím pryč - hned
tak rychle, jak mi to jen ta tma dovoli,

Ohlédnu se - naposled...
při pohledu na tu spoušť mě zabolí.

Utíkám...závodím teď s časem
a přemýšlím, jestli vůbec můžu vyhrát,

Prostě nechci strávit život v base,
prostě na to musím nějak vyzrát.

Pořád se mi hlavou honí ten obraz,
nemůžu uvěřit tomu,co se stalo,

když já prostě nečekala tenhle podraz,
byla jsem na to připravená málo.

Dohánějí mě...a všechno mi dochází,
jim je prostě jasné, kdo to byl.

Pomůže mi, když důkazy vyházím?
Nepomůže...to by i blbec pochopil.

Zůstanu stát a přiznám se jim k tomu...
už jsou tady, bože, mám takový strach...

"Pane bože, paní, běžte hnedka domů,
po okolí toulá se tu nebezpečný vrah..."


Vzbudím se..je noc.

ach ano, byl to jenom sen,
to všechno veselí
i ten následující řev...

Jenže...
co to prázdné místo v posteli,
a co dělá za mými nehty krev...?!