Vlkodlak

VLKODLAK

Plíží se nocí temnou,
přes den člověkem, v noci šelmou.

Úplněk změní ho v šelmu po krvi toužící,
krutý přízrak hladem se soužící.

Potkáš – li ho někde v lesích,
utíkej co nejdál, jinak v očích jeho zůstaneš vězněna jako v klecích.

Vezme Ti srdce, vyrve ho z těla,
nestěžuj si – však sama jsi to chtěla.

Rozpárá Ti hrdlo, vezme si i duši,
můžeš ho zabít jen stříbrem či kuší.

Peklem stvořená bytost,
těžko kdy pocítí lítost.

Stane se zase člověkem, když noc změní se v ráno,
nebýt těch rozervaných těl byl by to jen sen – něco se mu zdálo.