...:::18:12:::...

tam kde rostly bílé růže
roste jen bodláčí
ruletů z lidské kůže
poprvé roztáčím

Stůl se točí
a perla se kutálí,
tisíc duší,
s ničením otálí.

Čekají na výsledek,
výsledek zlomeného genia.
Čekají na rozsudek,
rozudkem vše končí...
nebo začíná...

Dlouhé drápy,
samý stín,
Samé šlachy,
němý splýn.
Bílá kůže,
srdce černé,
Symbol růže,
v krvi věrné.

Bílý plášť,
modrá hvězda.
Samá zášť,
to se nezdá.
Dlouhé čepele
pronikají tělem.
Tváříš se nesměle,
v tom snu bdělém.

Maso ustupuje bolesti,
klady zase záporům,
v lázni z neřesti,
poddávat se netvorům
zkrvavený touží.
Svět ho jen souží,
časem se plouží
v zlobné louži,
dokola krouží,
sem a tam...
stále sám...