Přicházejí...

Jdou si pro mne mrtví ze záhrobí,
téměř sto let už mne marně loví.
Mysl má se jim však nepodrobí!
Dnešek poslední je den? Kdo ví...

Sedím
tiše v koutě, kolem mě samá zrcadla.
Vidím
všude stíny, temná myšlenka mne napadla.
Slyším
temné tóny burácejícího kyvadla.
Cítím
vůni růže, která temnotou uvadla.

Jdou si pro mne, není úniku,
já sama si je k sobě přivedla.
Už sápají se na kliku!
To mám za to, že smrt jsem podvedla.

Sedím
tiše v koutě, oni jdou jen po mně.
Vidím
všude stíny, strach a úzkost v domě.
Slyším
temné kroky jdoucí si jen pro mě
Cítím
vůni růže, kvetoucí tak skromně.

Jdou si pro mne, já si vyčítám,
že chtěla jsem žíti až navěky.
Každý si za to může sám,
před smrtí jsou zbytečné útěky.

Sedím
a třesu se jako osika.
Vidím
všude stíny, vládne panika.
Slyším
hlas v moji hlavě, jenž naříká.
Cítím,
že čas mi už pomalu utíká...

Jdou si pro mne, já v modlitbách ztopená
prosím a žádám Boha o pomoc.
Se smrtí nejsem dnes smířená,
on jediný je kdo má tuto moc.

Sedím,
modlím se za kapku naděje.
Vidím
že pomoc se prozatím neděje.
Slyším
jakoby praskání oleje.
Cítím,
jak pot mne celou obleje.

Jdou pro mne, dotkla se mě čísi ruka,
zmizelay ty zbytky nadějí,
právě si prožívám největší muka
chci rychle umřít, raději.

Sedím
bílá jak stěna ztuhle a nehnutě.
Vidím
jen temné záblesky a bílé labuťě
Slyším
temný hlas křičící: "Najdu tě..."
Necítím...