Služebník

Na moji počest psi hrají hymnu noci,
jsem paní temnot, a ty jsi teď v mé moci.
V šatech, jež utkala stvoření stínů,
jsem dávný tvor, který necítí vinu.

Ve třpytu luny se zalesknou špičáky,
za šera noci, já dovedu zázraky.
Mám vše, oč by smrtelník mohl kdy stát,
běda, kdo chtěl by mi něco odpírat.

Pod tíhou ukrutné půlnoční černě,
po boku mém sluha plazí se věrně.
Že bys mne odmítl, nikdy se nestane,
Já jsem ta, která to, co chce, vždy dostane

Zpečetím osud tvůj polibkem krvavým,
už nemáš strach, když žádám, abys byl odedneška mým.
Napíj se z poháru rudého vína,
Už nebudeš nikdy chtít být mezi svýma.

Tak pojď a vyzvi mne ve výru valčíku,
víš, že z mé sítě ti nebude úniku.
Omámen krásou mou, pro moji potěchu,
jen mojí vinou jsi jako by bez dechu.

Jen pro mne přísaháš vzdát se vší lidskosti,
s kousnutím mým chvíli ticho se rozhostí.
Chutnáš moc sladce, a věz, já to ocením,
v dalšího ze sluhů svých, si tě proměním.