Princezna

Rudé krůpěje ze zdí kanou
v okně ohnivé oči planou
půlnoc už odbíjí
čas dobra pomíjí
strachy třeseš se pod pokrývkou,
když slyšíš jak tě příšery do temnot zvou.
Co tě jen nutí otevřít oči,
když do pokoje studený závan vkročí?
Nechceš, a přece tě láká jít ven,
bojíš se, i tak doufáš, že to není sen.
Jen málokdo dokáže odolat
a nezačne s námi tu hru děsu hrát.
Ty mezi ně nepatříš, už blížíš se k nám...
Pověz mi jak v tvých očích vypadám?
Krásná a strašlivá, krutá a bezcitná
s drápy na prstech a se zlem spřažená,
ale no tak, neutíkej, vydrž aspoň chvíli
možná ti daruji i nadlidské síly.
Jsem strážkyní zuřivých představ tvé mysli
jsem ochránce těch, kdo ze zatracení přišli
jsem princezna nočních můr a ztělesnění noci
jsem tvou odvrácenou stranou a dárkyní tvé moci!