Porucha

Přicházíš k večeři, a naproti tobě sedí pár,
Ale nejsou spolu, visí mezi nimi svár,
On, kluk co má v postoji vrstvu hrdinství,
Ona, dívka co má v tváři sen, v němž radost tkví.
Oba sedí u stolu plném tupých zářezů a děr,
S povzdechem váháš jaký vybrat konverzace směr.
Rozhlédneš se okolo a po podlaze, za jejich zády uvidíš,
Hostitel se směje a mává, ať přisunete se k jeho stolu blíž.
Něco v jeho úsměvu tě však zarazí, tělo v šoku,
Copak nemá ústa plná vinného moku?
Naopak, nezdá se ani trochu omámen,
Vedle jeho těla motá se spousta žen.
Některé jsou cudné a milé, jiné hořké v trpkosti,
Tebe však stále zajímá- co je to na stěnách za kosti?
Dveře kuchyně jsou dokořán, a hostitel ze židle stoupá,
Kuchařka zemdlená, ve dveřích lehce se houpá.
V kuchyňské vaně nehybné tělo se koupe,
A z dalšího suchá krev se loupe.
Přikryješ si ústa a utíkáš,
U dveří však stojí mrtvá stráž.
Zjistíš, že dveře nejsou východ, ale okno,
A vedle něj dvě lebky, přibité na duté prkno.
Okenic karikatura je závoj plný krve,
Stoupáš si na špičky , a zkoušíš se dotknout tabulky nebe.
Tupá síla tě však otočí, a hlava ti klesne mezi dlaně,
Co se děje,proč tu jsi a pokoj najednou čpí slaně.
Pot a slzy stékají ti, a najednou ostrá bolest v předloktí,
Slova vyrytá do kůže, a záblesk hostitelovi radosti.
Našel tvoji duši, tvé slabé místa,
Tvé zapěstí nyní zdobí,první, druhá, jizva.
Klesáš na podlahu ani nevíš proč,
Dlouho čekáš, tvé tělo domáhá se mdlob.
Vyzývavě se jim díváš do očí, nic se neděje,
Máš být studená, a krev neteče- zbytek naděje.
A najednou víš, že je po všem, jen kletba visí ve vzduchu,
Nevyléčila’s hostitelovu temnou poruchu.