Král skřítků -Johann Wolfgang von Goethe

Kdo tak pozdě jede nocí větrnou?
Otec, drže syna pod svou ochranou
Chlapec je bezpečně stulen v jeho pažích
Otec jej drží pevně, vřele jej drží

2.Proč tváříš se zděšeně, můj synku?
Vidíš jej, otče, vidíš? – král skřítků
Zříš skřítčího krále s korunou a chvostem?
Jenom mlha, synku, stékající kopcem

3.Pojď jen, mé drahé dítě, pojď jen blíž,
V mých hrách zalíbení najdeš, uvidíš
Pobřeží je pestré rozkvetlými květy
Brzy již uvidíš mé matky zlaté šaty

4.Ach, otče, otče, jaktože neslyšíš
Co slibuje král - a strach je mi blíž
Klidný buď, jen utiš se, můj malý synu
Vítr vane listím, suchým od podzimu

5.Chlapče můj drahý, což nechceš se mnou jít?
V péči mých dcer bys mohl přeci být
Ony tančí a zpívají v lesích i lukách
Mohl bys snít noc co noc v jejich něžných rukách

6.Otče, můj otče, jak můžeš slepým být?
Nezříš snad dcery skřítků tím temným světlem jít?
Synáčku, neplač, podívej se zas
- šedivá luka stříbří luny jas

7.Miluji tě, víš, pro velkou krásu tvou
Však nepřijdeš-li sám, prosadím vůli svou
Otče, můj otče, on mne snad dotýká se již
Zranění skřítčíko krále snad mne ušetříš

8.Jej hrůza sevřela, grošáka popohnal
A v pažích otcových synáček zaplakal
Jen dojel domů, zděsil se otec
Zemřel mu rukou ubohý chlapec