Jehla

Vzbudit se s jehlou v ruce
není to, co bys chtěl zažít.
Prodat všechny svý věci bejt nucen,
nemít v sobě už nic, čeho si vážit.

Život ti utíká pod rukama,
žiješ jen od dávky k dávce.
Nepoznává tě už ani vlastní máma.
Ne jak, ale proč žít? Ptáš se.
„V nočním stolku je zbraň zahrabaná,
vyndej tu zbraň, zab se.“

Hlasy v tvý hlavě zněj víc a víc hlasitě,
už ani nevnímáš okolní svět.
„Není už nic, co synku spasí tě,
vezmi tu zbraň, zabij se hned.“

Zbývá tu pro tebe snad jiný osud?
Snad bůh ještě jednou karty zamíchá?
Nic nenapraví skutky, co spáchal si dosud,
žádný bůh, teď už jen Satan tě uvítá.

V celé té zoufalosti otevíráš noční stolek,
teď už jsi rozhodnut odejít k temnému pánu,
přikládáš zbraň ke spánku, snad nebude to bolet,
v tichu je slyšet, jak vypálíš poslední ránu.