LŮZA

Nade mnou, zlato,
nemáš šanci vyhrát...!
Můžeš si za to
sama, zkus si nalhat,
že ty´s ta slabá,
že jsi bez viny,
tvá mysl chabá
je a zpozná příčiny.

Tak uvažuj, dítě,
co života jest prioritou!
Pak znevažuj lítě
svou duši hříchem sytou.

A neplač cizím na ramenou
dokud se i nenaučíš!
Tou duší tou, tak zahanbenou
sebe tak i jiné mučíš.

Za to vše tě lidé soudí!
A nediv se doméně "běhno"!
Skrz činy tvé, co v žilách nich proudí,
jen teď - věř, je ti to jedno.

Každý sám nese si podíl,
i ty splatíš následky činů.
Ten, kdo by kamenem hodil,
zčistil by tak jen tvou špínu.

Ty nejsi v pořádku.
Kňouravé, hloupé jsi dítě.
Raděj už život si nařádkuj,
neb kdekdo zostudí tě.

Pak už ti jedno nebude,
vše dál si poneseš s sebou.
V svůj život, v který i přibude
jak a co kdy bylo s tebou.

A styď se - styď dost, plémě slepé!
Jak jednáš s kým o tobě věstí
a ni ti už nebude lépe
- vždy každý svého strůjcem je štěstí.

Ten, kdo ti se nevysmívá,
jen ťuká si sám sobě do čela.
Jiný zas tiše se pousmívá
- ví o mlýnech, jenž melou zvesela.

Máš sklony zlé - brát na dno s sebou.
Však jen sobě sama zůstaneš potupa!
Lidi ti ví, jak naložit s tebou
a já tě znám zničit. A po mně potopa...

Hodláš - li nečistým bojem
jít proti mně, pak tvrdě narazíš.
V obratu s rýčem a hnojem
já život tvůj, jehož si nevážíš
pohřbím tam do temna - do hloubi země,
co život za život, jenž´s pohřbila ty ve mně.

Protiútok - to technika mé obrany.
Víš - kdo nechčije se mnou, chčije proti mně...
Zabít tě je hračka a nemám zábrany,
v hrozbě je - li život, když to trhá vně.

Svěřím se - mám Moc. Ta nemá místa v světě
tomto. A ty věř - nemáš ani páru...
Dál dráždíš hada? Pak jen v jedné větě:
"Jen počkej. Poznáš mého žáru..."

Tak jen píchej do vosího hnízda!
Ty ještě nevíš, že jsi alergická.
Uvidíme, kdo skákat bude, jak kdo hvízdá...
Nauč se modlit, Lůzo lidská!

Opusť své tělo.
Svou ztýranou duši.
Tol smysl to mělo?
Srdce ti nebuší...

A tohle vše se nemuselo stát,
kdyby´s nedala všem jen důvodů se bát
a hlavně o tyž, které milují,
snaží se, úpěnlivě pilují
a pak přijdeš ty,
rozmetáš jích sny
a než na sobě ti nezáleží.
Pak pomsta přijde, o tu mnohdy běží.

A nejsem sama a to zdaleka!
Jen doufám, že tě polekám,
neboť nejsem jednou, koho´s přiměla.
Příště už nebudu tak nesmělá...