Zrůda

V mém životě zůstanou už jen lebky a stín,

a temnota do níž se velmi těším.

Mám pocit že jsem jí stále blíž,

a proto má ruka svírá obrácený černý kříž!

 

Uschlé růže zavěšené v rozích,

hudba nahlas znějící v mých uších.

Něco není tu ale v pořádku,

hodiny v pokoji běží pozpátku.

 

Počkat, není to sen? nebo noční můra?

Něco mě potápí, je to ta zrůda!

Ta zrůda co nutí mě bdít,

nikdy mi nedovolí v klidu snít.

 

Nemám ji ráda, to ona nutí mě padat na zem,

vždy když mluví na mě tichým a hrubým hlasem.

V hlavě mi zní její hlas,

ve tváři mi ostatní vidí strach.

 

To je díky ní, to ona mě užírá,

z mého těla energii požírá.

Ostatní mají mě za blázna,

přitom rady "chytrých" jsem získala.

Bohužel bylo to k ničemu,

pokojem slyším probíhat ozvěnu.

 

Na zemi pentagram a v ruce knížku,

všechnu moc posílám do toho křížku.

V ruce pálí mě a dělá jizvy,

já to však vydržím a pokořím výzvy!