Černá magie

Hrad kamenný kopec zdobí,
pradlena v něm prádlo škrobí.
Za den práce parvy dva,
není z toho zrovna svá.

Ocenit ji neumí,
nemá snad pán svědomí?
Na poddané jako pes,
ač mu patří celý les.

Dříví by jim mohl dáti,
měli by se jak ohřáti.
Zima krutá v kraji jest,
zapadané všechny z cest.

Jeho žena, královna,
v mnohém se mu vyrovná.
Malicherná babice,
zákeřná jak štěnice.

Magií též disponuje,
osud lidu pozměňuje.
Kletbu na něj z hradu vrhá,
záchranou je snad jen prha.

Na loučce stinné u mlýna,
vykvetly letos kvítky dva.
Už jeden plátek z arniky,
zmaří ty nekalé techniky.

Kořenářka nálev vaří,
královniny snahy maří.
Lektvaru silnému vzniknout dá,
chudému lidu ampulky rozdá.

Každý má je na svém krku,
ochranou jsou proti vlku.
V toho královna v noci se mění,
moc však ztrácí o novoluní.

V tomto čase ve správnou chvíli,
je nutné zničit její síly.
bella dona a oměj vlčí,
královna se v křeči krčí.

Kořenářka zaříká,
královna trest odpyká.
"Jakás byla, čert to vem,
zlou královnu nechť pozře zem."

V kraji poklid vládne již,
po královně zbyl jen kříž.
Panovník spravedlivým se stal,
královnině moci předtím podléhal.

Lid spokojen víc a víc,
vše má svůj rub i líc.
Kořenářka též zesnula,
země celá posmutněla.

Odkaz po ní však zůstal,
ochrannou moc kraj získal.
Ona sebe obětovala,
zemi v míru zanechala.

A pradlena?
...za svou práci odměněna.
Za jediný den groše dva.
Kdo jiný se takto má?