víc
víc
Anotace: ...
napsal jsem dopis na rozloučenou
hned co mě odřízli
ležel jsem
v kaluži čehosi
tělesné prapůvodní hmoty
ulepen
s pohledem upřeným
na zeď
kde zasychá... mmmm
co ty ?
kdes byla, mířilas ...
tak přesně tam co srdce bylo
bilo..
z prachu jsme vzešli
z popela peří
na prahu rozjímání
..kterou nohou
nevím, když úder zvonu vlny zvedá
tak levou
jinak se to nedá..
nepřečtu víc než řádek
rozpité pavučiny souvětí
uprostřed
ve spirále chvění
pár křídel..
prostoupení
všemi směry
tvary
časem
ležím a nevím kdo
já jsem..
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk