Krvavé zklamání

Jen tak sis odešla,

ani sbohem jsi neřekla.

Otevřené dveře do kořán,

a pár stop od sněhu na rohožce.

To jediné jsi tu zanechala,

ani slůvka ses nezmohla.

Čemu se divit po té námaze,

při posledním pohledu,

jak zkrvácenou dýku s odchodem,

vlečeš za sebou po podlaze.

Tiché krůčky se za tebou ozývají,

jak nenápadně odcházíš.

Jediné cos dokázala,

bylo mé ledové city roztavit.

S mým  srdcem nyní zlomeným,

na podlaze žalem krvácím.

Nemělas mě nikdy potkávat,

neměla ses tu tenkrát zastavit.

Teď vím, že už je pozdě,
co nadělám,
svou duši do neznáma  odvádím.

Tak snad  jednou lásko, 
snad ještě jednou tě někdy uvidím.