MUMIE

MUMIE

Škvírou hledí zelenavé oči
Skřípotem zášti strachu háv
Víko pomalu se zdvíhá
Sešlých houslí času úbočí
Jako temné, hledí, Ďáblovo obočí
Cosi ve stínech se kolem tebe míhá

Odvíjí se jako hadů klubko
Papír látky žlučí nasáklé ze sebe to strhlo
Až začínáš mít v krku úzko
Jen letmý pohled, TO na tebe vrhlo
Co stlačuje ti tvoje nicotné hrdlo
Sevření kleští nečasu, jak neviditelný duch
Zahoď křížek, tu nepomůže ani Bůh

Zdi kamenné, hrobka šumem prachu prázdná
Toť údiv, chůze toho monstra je tak rázná
To není možné, snad zmizí ten strašný sen
Kde je k slunci útěk, klepeš vším co kolem máš, chceš se dostat ven
Na ramenou prstů, hnijícího masa dotek
Kůže, pachu jen jater padajících slupek

Křikem tak vražedným až se svírá duše
Stahuje a natahuje, kousá až krví barví se ti kůže
Brzy spolu ulehnete do stejného lóže
Hlasem sípavým do ucha ti káže
Pahýly údů ruce nohy střívkem sváže

Rudý samet řeky proud skví se na té tlamě ohavné
V agonické křeči posledního vzdechu, po zemi tě táhne
Nehty zarýváš a bráníš v ranách plají pekelné ty výhně
Ukládá tě v pavoučí hrobky zvrhlé líhně
Okem rozsápaným posledního stínu uzříš, jen se mihne

Víko toho hrůzy šepotu se přivírá
Prachem dusným plíce dechu právě požírá
KLAP!
Nikde není místa, však tu cosi z temnot stále zírá
Stále žiješ, dýcháš, uvnitř v rozkladu to zmírá
Nezbývá ti nic než víra

V temném tichu cítíš, rozvírá se dutina
Jako rozevřená žraločí tlama slizu kotlina
Právě teď začala mumie hostina!