Úsměv světle šedé lebky

Starý dům, jenž leccos zažil,

stojí v lese ukrytý,

okna prázdná, střecha nuzná,

vchod plaňkami přebitý.

 

Šedá lebka blízko vchodu

dlouhá léta varuje,

dobře dělá ten, kdo svoji

pozornost jí věnuje.

 

Pár dvou mladých krásných lidí

u domku se objevil,

bez respektu k varování

chlapec plaňky odlomil.

 

Prázdný pokoj uvítal je,

za ním chodba ztemnělá,

úsměv světle šedé lebky

zabarvil se do běla.

 

Po několika tichých chvílích

se pár k postupu odvážil,

zbytek světle šedé lebky

bílou barvou zazářil.

 

Temnou chodbou s mnoha dveřmi

znějí kroky váhavé,

v poslední místnosti čeká

překvapení krvavé.

 

Sekyra zaseklá ve zdi,

krev zbarvená do tmava,

u okna nad mrtvým tělem

stojí temná postava.

 

Marně dvojice pomoc volá,

marně útěk plánuje.

Teprve teď odhalila,

před čím lebka varuje.