Apokalyptické vize

Opravdu jsem jeden čas míval sny, které vypadaly nějak takhle. A jsem za ně zpětně rád.

 

Odloučení

Zmar a klení

Bojím se, bojím vyčlenění

Mám strach, že se jednou probudím

Do života, v němž už láska není.

 

Bouře věčná

Tma černočerná

A když vyjde slunce

Ani jeho záře není jasná

Patrně ne tak jako světla lékárny

Jak prošedlá mumie klepu se před ní

Sbírám odvahu vstoupit!

 

Chladný déšť mě promáčí…

 

…všichni mě nenávidí.

 

Jak by taky ne, když sám sebe proklínám

Z nočního můr budím se

A vestoje usínám

Vidím tváře odporně krásné, jak smějí se ve štěstí

Při pohledu na mne úsměv jim zhasíná.

 

Vztek a zloba

Zas a znova

Vrací se to

Jako černá vdova

Nepatřím nikam

Tykám a vykám

Leč nevím, co říkám

Vím jen, že pykám.

 

Trpím za svou lehkomyslnost – je tomu již dávno

Sotva si to vybavím, ale záleží vůbec na tom?

Teď už nevím nic, možná jsem byl prokletý od narození

Kde jsi, má lásko? Žádná láska není

A já si nic nezasloužím.

 

Tak to řekněte nahlas, čtu vám to z očí

Nechcete mě naživu – cha! Jsem dávno mrtvý

Tak řekne mi někdo, proč jsem tak paranoidní?

Když přece už léta na ničem nezáleží.

 

Lžu a kradu

Ve věčném hladu

Ta lékárnice na mě působí, že mi utrhne hlavu

Vytáhnu mobil

Píp – a je to

Přebírám platíčka

Brzy ztěžknou mi víčka.

 

Nevím, co je za rok

Jen tuším, že kdysi dávno

Byl jsem mladý

S celým životem před sebou

Neměl jsem se toho dožít

Měl jsem radši umřít

Měl jsem se předávkovat

A do nebes odplouvat.

 

Postavám u večerky

Světe div se

Kdesi vyštrachal jsem prachy na placku vodky

Benzáky samy o sobě už nestačí

Násobím účinek a sny mé pradávné v hrobě se obrací.

 

Dost už

Protože tahle nějak to vskutku může dopadnout

Dnes chci si vážit dne a pak slunko nechat zapadnout

Bylo to celé pouhým snem

Ležím v posteli

Zas v Bohnicích

Ale zatím jsem díky Bohu tak nějak oukej.