Za noci poslední

Temná noc a temný dvůr,
ve světnici mnoho chmur.
Sedlák starý mnoho roků,
již neschopen svého kroku.
Tolik let už sedlák strádá,
nemá krejcar, vržou záda.
Již nemá cit pro dlouhé žití,
přeslechl i vlka vytí.

V noci černé stojí dvorec,
u stáje krčí se zubatec.
Již s kosou tluče u dveří,
ať mu sedlák sebe svěří.
Zapadl zámek, zamkly se dvéře
a starý sedlák sáhl po sekeře.
„Neruš smrtko moje spaní,
krátké žití, bědování!”

Noc barví velký dvorek
a rozpadá se kosti morek.
Okno malé otevřeno,
zubatou je hned spatřeno.
Do světnice oknem míří,
vítr fouká, vše se víří.

Plášť porostlý má mechem,
hříva shnilá smrdí dechem.
Pod kabátcem hnáty chladné
žebra trčí, zuby zrádné.

Sedlák stár míří dveřím ku,
a smrťák sápe se po krku.