Láska v kufříku

foto: Vanderlei Longo

 

 

 

 

LÁSKA V KUFŘÍKU

 

jsem citově založený
na cesty sebou beru si
místo fotky ve víku
hlavu mojí milované ženy
nacpanou v pytlíku

zdráhala se trochu
i když nechápu proč
jezdívala se mnou ráda
říkávala:
"hochu
vem mě sebou,
kdopak by ti drbal záda?"

pak jsem se vzbudil
ulehčilo se mi
takovej hnusnej sen
rozhlídnul jsem se
pěknej pokoj
na stěně v rámu pomněnky
modrý jako len
dokonce klavírní křídlo
štítilo se v rohu prachu
na něm suchá větévka klokočí
u postele pak jakoby pro někoho
připravený
nabízel se růženec
v posteli hemžili se roztoči

vzpomínám si na babičku
ta učila mojí ženu
jak ho přebírat
v pokoji to divně páchlo
já vždy neubránil se strachu
když čekali jsme na hřbitově
pro nebožtíka na věnec

zdálo se mi
že ten zápach cítím i teď
to asi tahle vzpomínka

"leť holoubku, let' "

no měl bych si vybalit
bylo už šero
a zvenku byl cítit chlad
zadíval jsem se na rozpalená kamínka
škvírama u dvířek byla vidět
plápolající polínka

místo romantické myšlenky
napadl mě však žár krematoria
a další vjemy ze hřbitovního pokoje
byla to hlavně chuť hašlerky
kerou jsem musel cucat
když mě kouř škrábal v krku
docucaly ho veverky
nevadil jim pach hřbitovního hnoje
pak bílí holuby
jakoby z povinnosti
dozpívali to své "vrků"
než odletěly

z toho zápachu se mi točí hlava
špinavý matrace a hnusný roztoči
růženec a modrý pomněnky
štiplavý kouř a chuť hašlerek
zápach krve a rozložené moči
otevřel jsem kufr a najednou rána
z kufru vypadla uřezaná hlava
najednou se dívám
do vypouklých očí mojí ženy

"Ty, miláčku!?
tak přece jen jsi jela se mnou?
Jak milé!
Já vím, jezdíš se mnou ráda
proč jen tentokrát nechtěla jsi?
Vždy říkala jsi 'kdopak by ti drbal záda?' "
Byla však chyba,
že často
přečasto chodila jsi do salónu krásy
Máš ho ráda?
No čert to vem...
Byl jsem si prohlédnout toho pána

Nechť těžká bude mu zem"

 

Šel jsem ke klavíru a zahrál Requiem