Maturitní pleš

V sále je plno, hlava na hlavě.
Mahulena se již třese nervozitou,
za chvíli slavnostně nastupují.
Ale ne! Utrhl se jí podpatek! Co teď?
Ha! Támhle na zemi se válí kus polínka,
že ona si ho tam našroubuje…
Ano, ano. Už je to v pořádku.
Spouští slavnostní hudba – Šavlový tanec.
(Který nelida mohl vybrat tak rychlou muziku
na slavnostní pochod?)
Už nabíhají v párech do sálu.
Polínko povrzává, ale drží.
O ne! Ten moderátor požil. Strašně moc požil!
Proč na ni profesorka zeměpisu pořád tak blbě čumí?!
Teď tančí kolem Adolfa, jednoho chlapce z prváku,
který se jí tuze líbí.
Výborně, muzika skončila.
Aha; proslov a úvod moderátora,
který očividně není při všech pěti smyslech,
se skáče.
Přípitek – Na zdraví! ("A na čistou hlavu ráno!", dodává chemikářka a známá destiliérka.)
Konečně dostane šerpu.
Strašně po ní toužila už od té doby,
co rozlouskla svého malého oříška.
Nastupuje třídní profesorka…o co to má za šaty...
takové temně fialové…
asi půjčené, nedovede si to jinak vysvětlit…
tak už konečně ty šerpy!
Cože? Ne, tak místo ní nastupuje zástupce ředitelky;
nechal si kvůli plesu vyleštit a nalakovat pleš.
Maturitní pleš.
Nejedná tedy s naší profesorkou zrovna v rukavičkách.
Ještěže ji šla aspoň Helga utěšit.
"Mahulena Nová." A! Už mě hlásí. Už běžííím!
"Omyl. Zpět. Pro Vás šerpu nemám. Je mi líto."
Jak je to možné? Taková drzost!
"Vaše jméno nešlo zadat do počítačového programu.
Vždycky se tam udělal takový jednooký smajlík.
Opravdu mě to mrzí."
Jen počkej. Ty ještě nevíš, co je to lítost!
"A co bylo dál, mami?"
No, přirozeně, ještě ten večer jsem ho vykastrovala.

(pozn.autora: Kancelářskou sponkou, vážení!)