Nanynka

Vyběhla Nána do zelí,
ve košilaté ve běli,
a zelíčko jí v rozkoši
zazelenalo se ve koši.

Tu kdesi blízko, blizoučko,
když kráčí strání maloučko
je slyšet kruté mužské lání,
jako když hrom burácí na ni.

I ulekla se Nanynka,
až poklesla jí kolínka,
leč ký to div a ký to žal,
tam sedlák Josef před ní stál.

Jak ulekla se Nanynečka,
předrahá naše chudinečka,
však Josef, pravý český syn
stál tiše jako bernardýn.

A mámen lepou krásou její
usmál se na ni příjemněji
a ač byl dříve hromoval,
sám zelíčko jí natrhal.

Že při tom košík přišel zkrátka,
to jiná zase je pohádka.
Jak ti dva v troskách košíčku
si dali sladkou hubičku.