Nanynka

Ráno, raníčko panna vstala
a košíček si přichystala.
"Půjdu, matičko, pro zelí,
k vepřové, co je v neděli."

"Ach nechoď, nechoď na lupení,
Pepkovi co věřit není.
Chytne tě mladý ničema
a pověst tvá je zničena."

Nemá Nanynka nemá stání,
pro zelí ji cos pohání,
kuchařská vášeň ji nutí
dodat jím vepřové chuti.

První lupínek ulomila,
věštba matky se vyplnila.
Josefa statná postava
koš v troskách ležet nechává.

Než zoře nebe pozlatila
svou vášeň draze zaplatila
a za rok v košíčku ó žal
malý Pepíček zaplakal.