Nanynka

Mé sny a dětství bez léčky
kam jste se náhle poděly?
Modraly se tam pomněnečky
a Nanynka šla do zelí.

Trhala lupen po lupenu,
zpívala světlem oděná,
až přišel Pepík - sbohem snění
- proč brala si ho ? Kačena.

No dopadlo to tak, jak chtěli.
Mé srdce jen se těžce slož !
On dostal Nánu, Nána zelí
- a pro mne zůstal jenom koš.