Pohádkový život Psavce v štěstí, zdraví, pití, lásce...

Předmluva:
Neboj Psavče, na Literu budeš mít jednou sochu. I s piedestalem, na nějž si budou mnozí chodit sedávat. Ale to je ještě určitě hóóódně daleká doba...

*********************

Zapomněla žena Psavce,
že má v bytě čest mít savce,
a žádného netykavce!
Muže, co chce na podstavce!

Od mládí měl rysy dravce,
opíjel se na bradavce.
Později pak držel kravce
šťastně cecík na své bradce.

Ve dvaceti, v roli plavce,
neklad odpor žádné dávce:
Mok do krku klouzal hladce,
opice uň dlily krátce.

Ve třiceti, na obrátce,
víno, ženy — za ně prát se...
Až vám jednou v malé hádce
placatici vyhrál v sázce.

Jo, políbil žabku v placce,
připodobnou ježibabce,
co seděla na rosnatce
visíc přitom v koši v kladce.

A že z ní měl ssavou ženku, —
sála jemu peněženku.
(Snad já z toho Psavečka,
nedělám tu ...?)
„Kde vzít na chlast?“ — Trap se, zab se!
Tajně love škudlil v kapse.

V kuchyni byť žena vládcem,
nehoupe se na oprátce...
Ve špajzce je sobě správcem,
na Literu nám pak rádcem.

*********************

Za pár let, už po pohádce,
nedosáhnuv k žádné laťce,
obrátí se k ženě Svatce,
jak rozrazil k řece Svratce:

„Svatko moje, nebuď zrádce!,
nemám sílu, ani brabce.
Dej mi aspoň čuchnout k zátce,
než spočinu v zemi-matce!“

***