Pohádka o Červené Karkulce

Slyšte, slyšte pohádku
o červeném děvčátku.
Mnoho verzí z vyprávění znám
a tu svoji nabízím teď vám:

Na samém kraji města
- v té nejhorší čtvrti,
vede zvlášť špinavá cesta,
kde squateři přehrabují smetí.

Odtamtud znám jednu lehkou děvčici,
co zářivě červenou nosí čepičku,
má matku hroznou slepici
a v luxusní čtvrti nemocnou babičku.

I povídá dceři takhle jednou matka:
,,Dělej, vstávej, mám pro tě práci
- zjistíš mi, co dělá babka!"

Usmívá se a úlisným hlasem praví:
,,Koukni se, jak se má, jak přežívá
a hlavně, co to její proklaté zdraví!"

Nehezky se tváří a do košíku přitom vkládá
bábovku zdobenou kyanidem,
jen malou chvíli váhá,
než přidá víno s krysím jedem.

,,Zahraj si na hodnou holčičku,
však to tak těžké zase není.
Jen pořádně pozdravuj babičku,
že přejem brzké uzdravení."

Tady pro ní něco na zub máš,
ale ne že to sama spořádáš!
Tyhle dobroty nejsou nic pro tebe,
to pro babču - na její cestu do nebe.
A nebo spíš do pekla,
potom co na nás upekla...

Já jí dám mladého myslivečka!
Já jí dám švarného mládenečka!

Vidím až za roh tomu jeho opatrovnictví
- nejde mu o nic míň, než o dědictví!

Tak běž!
Běž jen hezky po silnici
a nechoď v Matiční po ulici
- znáš ty bratry opálený,
co sháněj se po každym penny.

Železo, měď i hliník
- však je znáš,
čornou každej pětník,
tam košík těžko uhlídáš."

Děva však jak by neslyšela,
ulicí rázně vykračuje
a klidně si to namířila
do cikánské sluje.

A hle: Kde se vzaly, tu se vzaly
- spousta tmavých dětiček,
moc se s děvou nepárali
a vykradli jí košíček!

Marně do vzduchu hrozí pěstí.
Parta tmavých bratří
- s rovným štítkem čepice,
jen bledou tvář spatří,
vypráskaj ji z ulice
a to má ještě štěstí!

Hlavu si láme Karkulka,
co sakra babičce teďka dá,
až její srdce zaplesalo
- přece jí kytku natrhá!

Bolehlav, durman, vraní oko
- ještě že botaniku zná,
pročeše škarpy, úhory a zahrádky
a čajíček babce udělá...

S náručí plnou ďáblova kvítí,
k babiččině rezidenci Karkulka se řítí.
Pes Vlk, když ji spatří, ani neštěkne,
sotva se do boudy schovat stačí,
tak hrozně se jí zalekne.

To už se Karkulka hrne do domu,
svírajíc za zády zelenou pohromu...
,,Hej hola, babičko, kde jste kdo?
a kde máš to zelený Nemehlo?

K čemu ten floutek vlastně je?
- nikdy není, kde ho třeba,
celé noci flámuje
a pak chrápe do oběda!"

,,Tady jsem Karkulko!"
,,Á, dobrý den přeji vám a hodně zdravíčka,
však kde je má milá babička?"

,,Karkulko, tu nejsmutnější zprávu pro tě mám
a věř, že čistou pravdu povídám!
Šlak trefil babičku dnes k ránu
- odešla, chudinka, odešla k Pánu.

Nejdřív šok Karkulce zračí se ve tváři,
brzy však očka její zazáří:
,,A co poslední pořízení, udělala?
A zdalipak nám něco zanechala!?"

,,I zanechala - bídu, hlad a poučení,
že život je jen utrpení,
proto penízky, co si nastřádala,
na konto charity přeposlala...

Však vy si jistě poradíte
- zase jiné ošidíte,
v krátké minisukni vyrazíš do ulic a na chodníky
a hned bude na činži ba i na rohlíky!

No a taková přesně její vůle byla,
při zdraví a při smyslech ji pořídila...
A zítra už se sem stěhují - feťák Pepa,
bezhauz Tonda, kripl Fanda a šlapka Běta!"

Karkulka když to uslyšela,
nijak dlouze neváhala,
na fleku se otočila
a ni více se už nevrátila.

I vyšel na terasu myslivec Robátko,
okolo zelená se travička,
u bazénu roztažené lehátko
a na něm se opaluje babička!

Konečně chvilka klidu, ty můj drahoušku.
No tak nestuj, nekoukej a pojď ke mně cukroušku!

...A od té doby se dobře měli,
na Karkulku nemysleli.
I žili by tam šťastně dodnes,
kdyby je ďábel nebyl odnes.

Mezitím Karkulka domů se plíží
a přitom krok za krokem
k Matiční se blíží.

Ječení sirén a cvakání foťáků
ji zde přivítá
- tam, před palácem pasáků,
něco se prosvítá...

Nebo spíš černá...
Někdo tam bez velkého ladu a skladu
naházel chcíplé cikány na hromadu.

Otrava prý to způsobila
- ta všechny cikány vymýtila!
Jediná bábovka s kyanidem
a flaška vína s krysím jedem.
Jen sotva na ty spousty stačily,
však z Karkulky hrdinku udělat ráčily...

Ta si teď ulicí povýšeně kráčí,
rozdávat autogramy jen sotva stačí.
Druhý den v novinách vyjde článek s obrázky
a nadpisem: Trvalé řešení romské otázky.

Karkulka s matičkou o dědictví sice přišly,
ale o hodně lépe z toho ještě vyšly.
Polovina peněz za ušetřené dávky
+ vilu, auto a jiné návdavky.

V klidu a míru si pak dlouho žili
a na babičku nemyslili.
A žili by tak jistě dodnes,
kdyby je sv. Petr nebyl odnes.

Zazvonil zvonec
a pohádky je konec!!!