Policajt a pejsek

Mrzlo, až praštělo, ptáčci však přesto zpívali,
já v ústech mezi rtíky, vsunuté retko voňavé,
v duši super pohodička, halali, jo halali,
jdu si, pejsek pobíhal kol mě lehce, vesele.

V tom přišlo na něj to tak, jak vždycky,
hřbítek ohnul, sedýnku nízko nad zemí,
já šátrám v kapse po pytlíku mechanicky,
však ouha! Nijaký pytlík v kapse není!!!!

Nu, pomyslím si nešťastně, až rozmrzele,
tak ten pozdrav tu dneska tedy necháme,
v tom koutkem oka cos mi náhle šlehne,
zvednu zrak a sakryš! Policajt mě šmíruje!

Horečně kolečka se v hlavě točí maně,
Co teď? Jak sebrat to mám, ach ne, ne, ne!
Do zasněžené trávy pohlédnu zcela zoufale,
z čerstvého, měkkého hov..ka pára se line.

Však co to moje oči kouzelného náhle vidí?
Toť záchrana moje, spadlá přímo z nebe je!!
Od jiného pejska, pěkně vytlačené si tam leží,
zmrzlé h...o, jó představte si, hnedka vedle!

V kapse hledám kapesníček, či papírku jen kouda,
bych sebrat mohla z nebe seslanou tu záchranu,
marně však moje prsty pátrají, ó marně, ouha,
ach jo, do čeho já teď tu "záchranu" jen zavinu.

Špičkama prstů, opatrně beru já ten "poklad" cizí,
však jen si koukej, jedno je mi, co si chlape myslíš,
v zátylku cítím jeho pohled pozorný a přísný,
vyzrála jsem na Tě "šmíro", houby akorát tak vidíš.

Otočila jsem se k němu zády, už v pohodě a klidná,
a k popelnicím zvesela, s úsměvem já vykročila,
z jedné z nich pak víko ležérně jsem odsunula,
do jejich útrob, vzácné h...o, s úsměvem uložila.
.