Absolutní rým

Na okně si sedí vrána,
vedle ní je další vrána.
Dívají se do ulice,
jak lidé vycházejí z ulice.
Tu jde paní, tu jde pán,
kousek od něj další pán.
Jeden má deštník, protože prší,
druhý má pláštěnku, protože prší.
Za oknem hraje mi rádio,
já moc ráda poslouchám rádio.
Někdy taky telefonuji,
vlastně pořád telefonuji.
Najednou vidím za oknem hrocha,
pomyslím si:"Koupím si hrocha."
Jenže hroch mi uletěl,
jako papír uletěl.
K mému domu přijede vlak,
je to veliký, žlutý vlak.
Proč není červený ?
Já jsem chtěla červený.
Změní se v červený a sveze mě,
užívám si to, líbí se to mě.
Kouknu se na "tajm", už je tolik hodin,
je vážně moc a moc hodin.
Už půjdu spát, rychle do postele,
už tam jsem, vykukuji z postele.
Nakonec jeden nefalšovaný rým,
je to vážně pravý rým.
Tahle básnička vůbec nedává smysl,
je to jenom můj veliký výmysl.