Jak jsem se snažila o hlubokomyslnou báseň

JEDNIČKY A NULY

***
Padla na mne hloubavá nálada, a tak jsem chtěla napsat něco, co má myšlenkovou hloubku a pojednává o životě, něco jako:

***
Proplouvám mořem jedniček a nul,
hrávám si s čísly v černobílém světě,
v systému větřík kéž by stále dul,
písmena s háčky zůstaly v každé větě.

Procházím zemí, kde je přesně dané,
co přijde napřed a co přijde pak,
světem, kde vládne jenom ANO a NE,
jasně je psané - toť .exe a to .bak.

Když z toho moře občas musím ven,
nejistá škála šedi dost mi vadí.
Řídí se lidé ňákým programem?
Snad každý sám si pro sebe jej ladí.

***
Jenže ono to lze shrnout mnohem výstižněji a úderněji. A proto výše uvedené škrtám a zapisuji:

***
Život mi půlí
jedničky a nuly.
Shora i zdola
dělaj' ze mě vola.